Empatie: Váš dar i potenciální prokletí v dnešním světě

Označují vás ostatní za příliš citlivé, stydlivé nebo introvertní? Trápí vás časté pocity úzkosti nebo deprese? Vyhýbáte se konfliktům a těžko snášíte křik a hádky? Cítíte se často jako outsider a po náročných sociálních interakcích potřebujete čas o samotě, abyste se zotavili?

Možná jste se právě v těchto otázkách poznali. Pokud jste na většinu z nich odpověděli kladně, je pravděpodobné, že jste empatický člověk. Empatie, neboli schopnost vcítit se do pocitů a myšlenek druhých, je sice často vnímána jako vzácný dar, ale pro mnohé může představovat i značnou zátěž. Tento článek se podívá na to, co empatie skutečně znamená, jak se projevuje a jak s ní žít plnohodnotný život, aniž by vás vyčerpávala.

Empatie: Víc než jen soucit

Definice empatie hovoří o „schopnosti vstoupit do situace a emoční polohy jiného člověka a tímto způsobem jej chápat citově i kognitivně'. Není to pouhý soucit, který sice znamená lítost nad něčím neštěstím, ale zůstává vnější. Empatie jde hlouběji - znamená skutečné prožití podobných emocí, aniž bychom nutně museli sdílet názory či postoje druhého člověka. Je to umění vžít se do cizích „bot', vidět svět jeho očima a myslet jeho myšlenkami.

Tato schopnost je zásadní pro budování zdravých mezilidských vztahů, podporuje spolupráci a porozumění. Jak ale poznamenává Jiří Sobek, lektor společnosti Adpontes, i „zdravá empatie' může být vyčerpávající. Zejména pokud si lidé s vysokou mírou empatie nedokážou stanovit hranice a přebírají na sebe emoce a problémy ostatních. To může vést k únavě, přetížení a dokonce k syndromu vyhoření.

Typické projevy empatie

Empatičtí jedinci často reagují na následující situace:

Snadno absorbují stres, emoce nebo symptomy jiných lidí.
Vyčerpává je multitasking; preferují soustředění se na jednu činnost.
Potřebují čas o samotě, ideálně v přírodě, aby se dobili energií.
Po interakci s náročnými lidmi nebo „energetickými upíry' potřebují delší dobu na zotavení.
Cítí se lépe v menších městech či na venkově než ve velkoměstech.
Preferují osobní setkání jeden na jednoho nebo v malé skupině před velkými shromážděními.
Mohou působit jako introverti, protože se vyhýbají místům s vysokou mírou podnětů (nákupní centra, letiště, open spacové kanceláře).
Mají tendenci dávat potřeby druhých nad své vlastní, což je dlouhodobě neudržitelné.
Jsou citliví na hluk, pachy a silné světlo.
Snadno se vyděsí a mohou silně reagovat na kofein nebo léky.

Rozdělení empatie: Kognitivní a emoční

Empatie se často dělí na dvě hlavní složky:

Kognitivní empatie: Jedná se o rozumovou schopnost pochopit perspektivu druhého člověka, tedy „představit si', co si daná osoba myslí a jak vnímá situaci. Často se chybně zaměňuje s empatií samotnou. Je to spíše sociální gramotnost, tedy znalost sociálních signálů (řeč těla, mimika, tón hlasu).
Emoční empatie: Toto je skutečné „vcítění se', prožívání emocí druhého člověka. Pokud se soustředíte na smutnou osobu, můžete pocítit smutek, v případě zlosti zase hněv.

Tyto dvě složky se vzájemně doplňují a umožňují hlubší porozumění druhým. Problém však nastává, pokud se emoční empatie nekontroluje. Bez schopnosti rozlišovat vlastní prožitky od těch převzatých, nebo bez udržení si nadhledu nad vlastními emocemi, může empatie vést k zahlcení a ztrátě vlastního já.

Empatie vs. Sympatie a Emoční nákaza

Je důležité rozlišovat empatii od jiných podobných konceptů:

Sympatie: Zatímco empatie znamená vcítění se, sympatie je projev lítosti nebo něhy. Vyjadřujete soucit, ale nesdílíte pocity. Například obdiv k někomu, kdo navzdory postižení bojuje o své štěstí, je sympatie, ne lítost. Lítostí bychom takového člověka psychicky sráželi dolů.
Přenos (Transfer): Jedná se o promítání vlastních prožitků do druhých osob. Člověk předpokládá, že druzí prožívají věci stejně jako on sám, což není vždy pravda.
Emoční nákaza: Toto je nevědomý přenos emocí prostřednictvím sociálních signálů, kde silnější osobnost ovlivňuje slabší. Například v blízkosti zlostného člověka můžeme sami začít pociťovat zlost.

Jak se naučit s empatií žít a jak ji posílit?

Empatie je sice z velké části vrozená, ale lze ji rozvíjet a učit se s ní efektivně pracovat. Zde jsou klíčové rady, jak posílit svou emoční inteligenci a zvládat nároky, které s sebou empatie nese:

Praktické tipy pro empatické jedince

Buďte k sobě empatičtí: Berte své pocity a potřeby vážně. Nenakládejte si příliš velkou zátěž a nebuďte na sebe přehnaně nároční. Sebepéče je nutnou podmínkou pro pocit spokojenosti, která se následně přenáší i na vaše okolí.
Posilujte sebeuvědomění: Pravidelně se na chvíli zastavte a vnímejte své aktuální pocity a potřeby. V náročných situacích se soustřeďte na své vlastní emoce a vnímejte signály svého těla.
Stanovte si hranice: Jasně si definujte, co můžete dát druhým a co potřebujete sami pro sebe. Nebojte se říci „ne' nebo navrhnout alternativní řešení („Můžeme si na to najít čas zítra?').
Nechte ostatním jejich prostor: Věřte, že lidé jsou schopni si se svými situacemi poradit sami. Nemusíte za ně nést odpovědnost ani jim řešit všechny problémy.
Učte se rozlišovat: Věnujte pozornost tomu, co a v jakých situacích cítíte. Ptejte se sami sebe, které pocity jsou vaše vlastní a které jste „nasáli' od ostatních.
Praktikujte relaxační techniky: Práce s dechem, meditace, procházky v přírodě - to vše pomáhá „rozdýchat' nebo „rozchodit' nahromaděné emoce.
Nepřetvářejte se: Nesnažte se být samaritánem, pokud vás to vyčerpává. Lidé spíše ocení vaši podporu, energii a dobrou náladu, než aby vás viděli trpět s nimi.

Empatie ve společnosti: Dar, nebo prokletí?

Ve společnosti existují dva protichůdné pohledy na empatii. Jeden ji označuje za „přežitek', který do světa technologií a efektivity nepatří, a považuje ji za zdroj nedorozumění. Druhý pohled empatii adoruje jako základ mezilidských vztahů a spolupráce.

Realita je složitější. Empatie je klíčovou součástí emoční inteligence a měkkých dovedností (soft skills), které jsou stále více ceněny v pracovním i osobním životě. Je nástrojem pro lepší porozumění, ale vyžaduje také sebekázeň a schopnost udržet si zdravý odstup.

Naučit se zvládat svou empatii znamená proměnit ji z potenciálního prokletí na cenný dar. Je to cesta k hlubším a smysluplnějším vztahům, k lepšímu porozumění sobě i světu kolem nás.